"Kapela pětatřicátého plzeňského pěšího pluku - FOLIGNO"

- Do Plzně jsem přišla v roce 1965 na hudební konzervatoř studovat hru na pozoun. Hraji na něj ale už od svých 10 let, kdy jsem začala tento nástroj studovat na hudební škole společně s akordeonem. Na Karlovarsku jsem byla v dívčí kapele.

Hudební nadání jste zdědila ?

- Ne, jediný profík jsem tam já a nemám ani žádné následovatele. V hudební škole vyučuji i své vnuky, ale ti jsou spíše zaměřeni na sport a hudba pro ně není priorita.

Co je nejtěžší na hře na pozoun ?

- Pokud se to člověk naučí, tak už to moc těžké není. Je to náročné na dech. Teď už jsem přece jen profík se zkušenostmi a vím, jak na to a tak ani nedělám žádná dechová cvičení. Své žáky ale samozřejmě musím učit, jak mají správně dýchat.

Jaká byla první kapela po konzervatoři, kde jste hrála ?

První kapela byla netradiční, odchytili mě kamarádi na konzervatoři, kterým scházel pozoun. Dělala jsem první kapelnici ještě před ukončením školy. Hrála jsem Dixieland a kapela se jmenovala Technik jazz band, protože ji založili kluci na vysoké škole elektrotechnické. Po mateřské jsem hrála v kapele pana Hellera a také jsem hrála v Dopravačce.

Jak jste se tedy dostala k Pětatřicátníkům ?

- Tam mě pozvali kolegové, kteří se mnou hráli u pana Hellera. Zavolali mi, že by potřebovali ještě nějaký pozoun, tak jestli bych nepřišla. Netušili, že ten den, kdy jsem přišla, jsem měla zrovna narozeniny. Letos je to přesně pět let, co hraji s touto kapelou.

Jaké je to hrát se samými chlapy ?

- Já jsem hrála se samými chlapy hned od začátku. Ono totiž děvčat, která hrají na pozoun není moc. Tady v Plzni jsme ho studovaly dvě holky, jedna hraje s kapelou Viktorky. Já jsem také prošla dámskými kapelami, jako byly Slávinky, Viktorky, České buchty. Ale k těm chlapům se vždycky vracím, protože je jich více. Jako holky jsme byly vždycky malá skupina. Navíc s klukama velice dobře vycházím, jsou prostě pohodoví. A samozřejmě si mě jako jedné z mála žen mezi sebou více hledí.

Jste v Pětatřicátnících jediná žena ?

- Jsme tam teď dvě. Je tam ještě jedna dívka, která hraje na flétnu. Na ní tam už dříve hrály dvě holky, absolventky konzervatoře, které pak odešly do kapely, kde je zaplatí. My za to nedostáváme nic, tady hrajeme, protože nás to baví.

Jak často zkoušíte a stačí vám to ?

- Zkoušíme jedenkrát týdně. Potřebovali bychom určitě zkoušet častěji, ale v kapele je hodně členů, kteří dojíždějí na zkoušky z daleka např. z Mariánských Lázní, Klatov nebo Českých Budějovic. Ti by dvakrát do týdně dojížděli asi těžko.

Kolik je vás celkem v kapele ?

- V současné době máme registrováno asi 60 členů. Na vystoupeních nás ale hraje průměrně tak čtyřicet.

Jaký styl hudby hrajete nejčastěji ?

- Klasické skladby pro dechový orchestr, což jsou polky a valčíky. Když máme hodně koncertů, zaměřujeme se také na koncertní skladby, jako směsi valčíků.

Když se řekne Pětatřicátníci, mě se vybaví především pochod.

- To také.

Uvítali byste nové členy, potřebujete je ?

- Určitě, protože všichni stárneme a potřebovali bychom mladší hráče. Někteří starší členové už mají i zdravotní problémy a nezvládají třeba pochodovat.

Kolik let je vašemu nejstaršímu členovi ?

- Nejstaršímu členovi je 85 let, je o půl roku starší, než náš zakladatel a manažer Otakar Lichtenberg.

A stále ještě hraje ? Na jaký hudební nástroj ?

- Hraje. Ještě stále hraje na trubku. Lidí v tomto věku tam máme asi dvacet. A do Plzně na každou zkoušku poctivě dojíždí. Je to pro ně určitá forma vyžití, seberealizace i ve věku, kdy už řadu činnstí dělat nemohou.

A naopak, kdo je v Pětatřicátnících nejmladší ?

- Nejmladší je chlapec, který hraje na klarinet. Je mu 16 let.

Co si poslechnete doma, když máte volno ?

- Tak to se musím přiznat, že já si doma hudbu vůbec nepouštím. Jsem už tak přehudebněná z práce, že už se mi nic poslouchat nechce. Ale kdybych si něco poslechla, tak určitě nějakou taneční muziku.

Říkala jste, že učíte hudbu, kde ?

- Na Základní umělecké škole ve Skvrňanech. Na základní škole pak učím zobcové flétny, protože tam je rozšířená hudební výchova.

Když hrajete na pozoun, tak můžete učit i hru na flétnu ? Jaký je tam rozdíl ?

- Všichni dechaři si přibírají zobcové flétny. To je totiž takový přednástroj, než dítě doroste na velký nástroj. Na ten většinou přecházejí ve čtvrté třídě. Do třetí třídy tedy hrají na flétnu, aby se naučili dýchat.